Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání
  • Miniatury: Buchingerův dvůr

    Buchingerův dvůr

     

         Večer na Churáňově divoce fouká, nárazy dosahují 27 m/sec. Zábradlí na ochozu se otřásá, na střeše to hučí.

         Krátká horečka, která mě odpoledne přepadla i se zimnicí, ustoupila. Zapálil jsem si solnou lampu, je zbarvená jak vycházející úplněk. Pošťák, který spí ve vedlejším pokoji, se o mě bál, stále byl připravený volat rychlou. Myslel, že se o mě pokouší už druhý infarkt.

         Chór větru mě léčí a brání před vnějším světem. Otepluje se i během noci a k ránu teplota stoupla na rovných 14 °C. Včera touhle dobou bylo něco kolem šesti stupňů.

     

    ***

     

         Loučím se se stanicí. Nejdřív ale musím vyčistit trychtýře u srážkoměrů. Každý den v nich nacházím nová a nová ptačí hovínka. Mají je na svědomí rehkové. Poletuje jich tu po okolí celá tlupa. Asi jsou to rodiče se skoro dospělými dětmi, které posilují křídla, než se vydají na pouť k jihu.

         „Nezvedenci!“ hrozím jim. „To nemůžete kadit jinde?“

         Ptáčci poletují ze sloupku na sloupek, tu se posadí na okraj pluviokolektoru, zase na meteorologickou budku, zakmitají narudlým ocáskem, udělají pár dřepů, vznesou se, vějíře křidélek jim prosvítí paprsky. Moje výhrady k jejich toaletě je nezajímají.

     

    ***

     

    3     Slunce hřeje jak v létě. Scházíme s Ríšou po louce k Puchingerovu dvoru. Na svahu kvetou pupavy. Na jednom z těch květů sedí jak v aréně nehybný čmelák. Dole u chalupy teče do kamenného žlabu voda. Nabírám ji do dlaně a piju. Jak rychle hasí žízeň zemský pramen. Pak si sedám k hromadě dříví přikryté střechou z hadraplánu.

         Ríša obchází nízkou jablůňku. Hledá nějaký zralý plod. Po chvíli vstávám s pavučinou přilepenou na zádech.

         Ríša mi sděluje, že tahle chalupa patří dvěma babičkám. Teď tu nikdo není, ale všechno tu je upravené, čisté, louka je posečená.

         „Kdybys byl na ně hodnej, nechaly by tě tu bydlet,“ ukazuje mi Ríša na okno jakési kůlny.

         Dostat se tam není snadné, v cestě stojí ztrouchnivělý plot a záplava kopřiv a také ostružin. Nahlížím zaprášeným oknem dovnitř a opravdu, jsou tam dvě postele, kamínka, stolek. Kdybych sem zalezl, asi by mě už nikdo nikdy nenašel. Ale stejně bych tu dlouho nevydržel. Nakonec bych vylezl a alespoň z dálky bych pozoroval svět lidí, ke kterému neodvolatelně patřím.  

     

     

     

    Text a foto: Roman Szpuk 

     


     

     

    MINIATURY Romana Szpuka :

     

    1. Uplakaný čert

    2. Hrušky 

    3. Vánoční vzpomínka

    4. Co všechno ten nástroj dovede

    5. Nešahej na ten sníh

    6. Otto Hrdina

    7. V údolí Losenice 

    8. Pavoučice sněžná

    9. Šla Kačenka podle vody

    10. Vzpomínka na Krýmuse

    11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

    12. Letící oblaka

    13. Pan Kodýdek

    14. Cesta pulsu

    15. Život a smrt

    16. Deštníky

    17. Poklady

    18. Krucifixy

    19. Velikonoční vejce

    20. Koza v kapli

    21. Kolečka vypálené trávy 

    22. Boubínská noc

    23. Ovečky

    24. Bratři Kazarovi 

     25. Domov

    26. Táta

    27. David je fatalista

    28. Noční bouřka na Boubíně

    29. Fenka a okoun

    30. Duha

    31. Žluna

    32. Rehabilitace

    33. Bez střechy

    34. Jako bílý šátek

    35. Nepoučitelní

    36. Dobršská brána

    37. Hvězdy a psík

    38. Malá ťapkající holčička

    39. Zářijové plody 

     

     

     

    Sdílet