Někteří dokonce tvrdili, že je teplá… a to i potom, co neprojeli peřeje za jezem a okusili teplotu zimní řeky doslova až na kůži.
Letošního oficiálně třetího ročníku vánočního splouvání Otavy, jehož duchovním otcem je kytarový virtuos a vodák Lubomír Brabec, se zúčastnilo celkem 23 lodí, což je rekordní počet. Myšlenka na vánoční plavbu po Otavě (za jakéhokoliv počasí) vznikla před pěti lety nejdřív jako „hec”, tři roky už probíhá úspěšně za účasti veřejnosti. Letos, možná díky mírnější zimě, byl počet vánočních vodáků největší.
Jak je spokojený organizátor? „Já mám ohromnou radost a přiznám se, že jsem ani takový počet účastníků nečekal. O to je to příjemnější a určitě i zábavnější. Déšť nám nevadí, není to tak hrozné a vody je dost, tak to pojede rychle. Určitě se se všemi rád uvidím i na dalších ročnících, věřím, že tahle tradice už zapustila kořeny. Dá se vážně dělat za každého počasí, i v případě zamrzlé řeky – lodě by se prostě táhly po ledě. Jde především o zábavu, o trochu jiné trávení druhého vánočního svátku,” s úsměvem glosoval dění kolem sebe při přípravách před startem Lubomír Brabec.
Ze třiadvaceti startujících si na dno Otavy šláplo šest posádek, jako nejzákeřnější se jevil jez u železného mostu, někteří ovšem raději ozkoušeli teplotu vody těsně po startu u mostu u bývalého PDA. Ale nikoho z nich to opravdu neodradilo. „Jsme touhle akcí nadšení a určitě příští rok přijedeme zase. A doufejme, že nás bude ještě víc. Tak ahóóóóóój,” loučily se party více či méně promočených nadšenců ze Sušice, Prahy, Horažďovic, Strakonic.
Úsek ze Sušice do Čepic zvládli vodáci za necelých čtyřicet minut, to podle toho, jak se komu poštěstilo v peřejích. Někteří si trasu i dobrovolně protáhli a našel se i odvážlivec, který šťastnou jízdu zakončil dobrovolnou koupelí ve dvoustupňové Otavě. „Dojezdná” v čepické hospodě se, soudě podle těšení se na teplou polévku a minimálně grog, rovněž vydařila.
Takže ahóóój zase příští rok, na druhý svátek vánoční!
(pan, foto as)
