Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Připomeňme si: příběh jedné desky...


    Při oslavách Dne vítězství, které letos, při příležitosti 75. výročí osvobození, probíhají většinou velmi  komorně, si připomeňme nejprve chronologii osvobození západních Čech a poté neobyčejný příběh jedné pamětní desky, která byla pravděpodobně v Česku nějčastěji odhalována...

     

    patton

    zdroj:www.aic.cz/osvobozeni, text: Vladimír Mucha www.valka.cz

     

    Při osvobozovacích bojích západních a jihozápadních Čech působily na našem území jednotky 3. americké armády (3rd U.S. Army) pod velením generála George S. Pattona. Součástí 3. armády v té době byly III., V., XII., a XX. U.S. Corps. Bojů na našem území se však účastnily pouze sbory dva a to V. a XII. U.S. Corps. Složení 3. U.S. Army v dubnu a květnu 1945 viz níže.

     

    Armáda generála Pattona byla součástí 12. Army Group které velel generál Omar N. Bradley a byla složená z 1., 3., 9. U.S. Army. Tato skupina armád operovala v severní a středním Německu, jižním Rakousku a svoji bojovou cestu ukončila v Čechách.

     

    Chronologie osvobození západních Čech 3. U.S. Army

    Od počátečních bojů o průsmyky v Českém lese a na Šumavě až po slavnostní defilé v Plzni:

    18. duben


    20. duben

    • Aš – 2nd CRG (jen 42th CRS) Patton’s Ghosts


    25.- 26. duben

    • Cheb, Františkovy Lázně, Tachov – 97th Infantry Div. Divize se na přístupech do Chebu probíjely těžkou obranou 33. Inf. Reg. Maj. Geislera, Hitlerjugend a Volksturmu.


    27. duben

    • Dolní Paseky, Vernéřov – 1st Infantry Div. (26. Infantry)


    28. duben

    • Svatá Kateřina, Alžbětín (u Nýrska) – 90th Infantry Div.


    30. duben

    • Folmava, Capartice (u Domažlic) – 90th Infantry Div. (358.)
    • Česká Kubice, Babylon – 90th Infantry Div. (359. Infantry)


    1. květen

    • Železná Ruda, Rozvadov, Špičák – 2nd CRS
    • Díly — 3. divize
    • Klenčí, Chodov Trhanov, Postřekov, Pec, Tlumačov u Domažlic – 90th I. Div.


    2. květen

    • Hostouň u Horšovského Týna – 2nd CRS
    • Bělá nad Radbuzou – 97th Infantry Div.
    • Zvonková – 5th Infantry Div.


    3. květen

    • Čachrov, Javorná – 2nd CRS
    • Nýrsko – 90th Infantry Div.


    4. květen

    • Srní, Prášily, Zhůří – 2nd CRS
    • Všeruby – 90th Infantry Div.
    • Aigen (Bavorsko) – 26th Infantry Div. (101. Infantry), přesun štábu divize do obce Aigen.
    • Postup V. a XII. U.S. Corps z pohraničí do centra záp. a jhzáp. Čech
    • Dne 4. května 1945 ve 22 hodin vydal generál Patton velitelům V. a XII. U.S. Corps rozkaz k postupu do výchozích stanovišť v Českém lese a na Šumavě na česko–rakouské hranici. Útoku byl stanoven na časné ranní hodiny dne 5. květen 1945.


    5. květen

    • Janovice – 2nd CRS
    • Všeruby, Brůdek, Kdyně – 2nd Infantry Div. (9. Infantry)
      Nástup divize v 10. hod, postup o 24 km.
    • Hluboká, Loučím, Klatovy – 2nd CRG, 2nd Infantry Div. (9. Infantry)
    • Kout na Šumavě, Mrákov, Domažlice – 2nd Infantry Div. (38. Infantry)
    • Folmava, Spálenec, Pasečnice – 2nd Infantry Div. (38. Infantry)
    • Stráž, Nevolice, Havlovice, Horšovský Týn – 741st TB
    • Kynšperk – 1st Infantry Div.
    • (Postup z Františkových Lázní o 18 km směr Sokolov).
    • Planá (u Mariánských Lázní) – 97th Infantry Div.
    • Dobrá Voda, Hartmanice, Prášily,Rejštejn, Dlouhá Ves, Zhůří – 90th Inf.Div. (357.Inf.)
    • Strážný (dříve Kunžvart) – 90th Infantry Div.
    • Velitelství divize se nacházelo v Zwieselu (Bavorsku).
    • Prášily – 42th CRS
    • Dolní Vltavice – 26th Infantry Div. (101. Infantry)
    • Kunžvartské sedlo, Strážný, Žleby – 5th Infantry Div.


    6. květen

    • Rozvadov 5.30 hodin, Bor u Tachova – 16th Armored Div.
    • Stříbro, Skvrňany 7:45 hodin
    • Plzeň 8.15 hod. – jako první do Plzně dorazila 23. CRS ze 16th Armored Div. v 8.15 hodin, během dne dorazila tato obrněná divize jako celek a v podvečer přijel 386. pluk z 97th Infantry Div.
    • Kdyně, Klatovy, Dobřany – 2nd Infantry Div, 612th TDB
    • Velitelství divize v Klatovech.
    • Klatovy, Přeštice – 102nd CRG (38th, 102nd CRS)
    • Cheb, Kynšperk, Kynžvart – 1th Infantry Div.
    • Boj divize s 655. Pionier Battalion
    • Cheb, Sokolov (dříve Falknov) – 9th Armored Div., 1st Infantry Div.
    • Rudolec, Loket, Chodov, Krásno
    • Konstantinovy Lázně – 97th Infantry Div
    • Strážný, Horní Vltavice, Vimperk – 4th Armored Div. (CC A)
    • Strakonice, Písek, Sedlice, Mirotice
    • Nejvýchodněji z celého XII. U.S. Corps se dostalo čelo 4th Armored Div. a to u Podolského Mlýna, 15 km vých. za Pískem na mostě přes Vltavu.
    • Regen, Železná Ruda, Dobrá Voda – 4th Armored Div. (CC B)
    • Hartmanice, Sušice, Horažďovice,Blatná, Velký Bor,Lnáře.
    • Velitelství divize v Horažďovicích.
    • Kvilda – 42th CRS
    • Dolní Vltavice, Český Krumlov – 26th Infantry Div. (104. Infantry)
    • Dolní Dvořiště,Vyšší Brod – 26th Infantry Div. (328. Infantry)
    • Horní Dvořiště, Český Krumlov vých. od Volar – 26th Inf. Div.
    • (101. Infantry). Vel. divize se nacházelo ve Schlägelu v Bavorsku.
    • Horní Vltavice, Zátoň, Borová Lada, – 5th Infantry Div. (11. Infantry)
    • Knížecí Pláně, Kvilda
    • Vimperk – 5th Infantry Div. (10. Infantry)
    • Volary – 5th Infantry Div. (2. Infantry)
    • Velitelství divize se nacházelo v Bischofsreutu v Bavorsku.


    7. květen

    • Rokycany, Karlovice, Manětín – 16th Armored Div.
    • Příbram (průzkum) – 16th Armored Div.
    • Nepomuk – 2nd CRS
    • Plzeň, Starý Plzenec, Rokycany – 2th Infantry Div., div. vel.v Plzni.
    • Sušice – 90th Infantry Div. (357. Infantry)
    • Velitelství divize se přesunulo z Bavor do Sušice.
    • Volary – 26th Infantry Div (101. Infantry)
    • Český Krumlov, Prachatice – 26th Infantry Div (104., 328. Infantry)
    • Průzkum směr České Budějovice (Dlouhý Most).
    • Milešice, Strakonice, Volary, Nýrsko – 5th Infantry Div.
    • Průzkumná cesta 23th CRS za Schörnerem do Velichovek, návrat 8. května 1945. Plzeň, Beroun, Praha, Hradec Králové, Hořice, Nouzov, Jaroměř, Dvůr Králové, Lanžov, Velichovky, Ostroměř, Hradec Králové, Poděbrady, Kladno, Beroun, Plzeň.


    8. květen

    • Karlovy Vary – 9th Armored Div., 1th Infantry Div.
    • Netolice, Vodňany – 26th Infantry Div. Vel. divize v Prachaticích.
    • Přídolí, Kaplice, České Budějovice – 26th Infantry Div. (104., 328.)
    • Průzkum předměstí Českých Budějovic.


    9. květen

    • Horní Planá, Želnava, Pernek – 26th Infantry Div. (101. Infantry)
    • Velešín, Plešovice – 26th Infantry Div. (328. Infantry)


    10. květen

    • České Budějovice – 26th Infantry Div. (104. Infantry)


     

    Od vstupu na české území 18. dubna 1945 do 7. května 1945 v 9.30 hod. ztratily americké pozemní síly na našem území 116 vojáků, 406 důstojníků a vojáků bylo zraněných.

     

    Složení 3. U.S. Army v dubnu a květnu 1945:

    III. U.S. Corps: velitelem sboru byl Lt. Gen. J. A. Van Fleet a skládal se z 80th, 86th, 99th Infantry Div. a 14th Armored Div. Sbor působil v Rakousku a na hranicích Rakouska a Itálie.

     

    XX. U.S. Corps: velitelem sboru byl Lt. Gen. W. H. Walker a skládal se z 4th, 65th, 71th Infantry Div. a 13th Armored Div. Sbor působil v Německu a Rakousku.

     

    V. U.S. Corps: velitelem sboru byl Lt. Gen. Clarenc R. Huebner a skládal se z 1st Infantry Div. „The Big Red One“ 2nd Infantry Div. „Indianhead“ 97th Infantry Div. „Trident“ a 9th Armored Div. „Phantom“ a 16th Armored Div. Součástí sboru byla 102nd CRG (Jízdní průz. skupina) složená z 38th a 102nd CRS. Působnost sboru byla dána linií Aš – Cheb – Karlovy Vary – Plzeň – Klatovy. Velitelství sboru bylo v Grafenwöhru (Bavorsko).

     

    XII. U.S. Corps: velitelem sboru byl Lt.Gen. S. LeRoy Irwin a skládal se z 5th Infantry Div „Red Diamond“ 26th Infantry Div. „Yankee“ 90th Infantry Div. „Tough Ombres“ 4th Armored Div. „Breakthrough“ a 11th Armored Div. „Thunderbolt“. Součástí sboru byla 2nd CRG složená z 2nd a 42th CRS (Jízdní průz. eskadrona). Působnost sboru byla dána linií Klatovy – Strakonice – Písek – Hořice na Šumavě – Ostrov – Horní a Dolní Dvořiště – Linz. Velitelství sboru bylo v Grafenau (Bavorsko).

     

    V rámci V. a XII. U.S. Corps a jejich divizí byly při osvobozování území Čech nasazeny tyto samostatné tankové prapory (nebo jejich části): 737th, 741th, 745th, 746th, 778th, 782th TB a samostatné protitankové prapory (nebo jejich části): 612th, 633th, 656th, 704th, 773th, 803th, 818th TDB.

     

    *******

    Příběh zřejmě nejčastěji odhalované pamětní desky v Česku

    autor: Přemysl Čech, zdroj: susice1945.wixsite.com

    deska uvodnik

     

    Psal se 6. květen 1945. Půl hodiny po poledni se západočeská Sušice konečně dočkala. Na náměstí vjíždí parlamentář a první tank 4. pancéřové divize armády Spojených států amerických, které velí generálmajor William A. Hoge. Obrněnci v posledních hodinách svůj postup zrychlili, když jim do blízkých Petrovic vyjeli v ústrety představitelé Revolučního národního výboru města Sušice s upozorněním, že městu hrozí nebezpečí od oddílů polních četníků. Ty se shromáždily u městské elektrárny a sušického nádraží. K ozbrojenému střetu nakonec nedojde, Němci před Američany kapitulují a Sušice může po létech nesvobody opět volně vydechnout.

     

    O rok později se Sušičtí rozhodnou americké armádě poděkovat. Poděkování je upřímné a s ročním odstupem i smutné. Řada osvoboditelů Sušice totiž odjíždí bojovat do Tichomoří a definitivního konce druhé světové války se nedožije. Dopisy adresované ze Sušice americkým kamarádům za moře své adresáty už nikdy nenajdou. Proto se Sušičtí rozhodnou odhalit svým osvo­boditelům pamětní desku s jednoduchým textem:

    „Na paměť osvobození města 4. pancéřovou divizí 3. americké armády dne 6. května 1945. Město Sušice.“ Pod českou větou je ta samá v angličtině, deska je se vší parádou odhalena 6. čer­vence 1946. V tu chvíli nikdo netuší, že desku čeká neuvěřitelná kalvárie, která skončí až po 44 létech.

     

    Deska totiž brzy začíná vadit. Nový režim po roce 1948 připouští pouze osvobození Československa Sovětskou armádou. I v Sušici slyšelo mnoho lidí „oficiální verze“ o tom, že Sušici osvobodili také sovětští vojáci, kteří zrovna nafasovali americké uniformy. Deska tyto historky zpochybňuje a musí pryč. Pokud pamětníkům paměť skutečně slouží, stalo se tak v roce 1951. Deska je ze zdi městského muzea na náměstí odstraněna a až do roku 1968 se neděje vůbec nic.

     

    Jaro toho roku voní volností, a jak jinak ji lépe vyjádřit než znovuodhalením desky! Pravda zvítězí! 6. května je náměstí narvané, že by špendlík nepropadl. Slavnostní projevy, hudba, deska děkující americké armádě je snad ještě slavnostněji než před léty opět odhalena. Tentokráte vadí už po několika měsících, ale mocní ji nechtějí odstranit jen tak a blamovat se před občany. Vymýšlejí věrohodný důvod. Najde se v roce 1972. Jednoho rána vidí kolemjdoucí na muzeu tak jako každý jiný den desku. Ale ouha! Při bližším ohledání zjistí, že není kovová, ale mramorová, a především je na ní zcela jiný text! Ten praví:

    „Zde byla umístěna pamětní deska připomínající účast armády USA v boji proti fašismu ve 2. světové válce. Byla sejmuta na protest proti brutální agresivní válce americké armády proti viet­namskému lidu. V Sušici 1972.“

     

    A hotovo. Důvod pro odklizení desky byl nalezen v pravý čas, Američané se stáhli z Vietnamu už napřesrok. Sušický mír vydržel tentokrát až do roku 1980.

    V dubnu toho roku dostávají úřady tento opovážlivý dopis:

    „Vážení! Vzhledem k tomu, že se blíží 35. výročí osvobození ČSSR Rudou armádou, rádi bychom vzpomněli na americké vojáky 4. pancéřové divize, kteří přinesli svobodu našemu městu. Jako sušičtí občané chceme tímto požádat o navrácení pamětní desky na budovu městského muzea. V Sušici dne 10. dubna.“

    Pod peticí jsou podepsáni Petr Hrach a Michal Černega a dalších téměř sto padesát převážně sušických občanů. Sled dalších událostí stroze dokumentuje nezávislá knihovna Libri prohibiti v Praze. Její pracovník Jiří Gruntorád v dokumentech listuje:

    „Signatáři petice byli nuceni, aby své podpisy odvolali. Hrozilo se jim ztrátou veškerých odměn a prémií, nedostali náhradní volno, nemohli si vybrat dovolenou v termínu, kdy potřebovali. Měli potíže získat stavební povolení i jakákoliv další. Někteří lidé ztratili práci nebo ji nemohli získat, další člověk byl vyloučen z KSČ. V dalších létech řada signatářů musela opustit republiku a vystěhovat se. Dodnes žijí především v Rakousku nebo Austrálii.“

     

    Jedním z těch, kteří odejít odmítli, byl spoluautor petice Petr Hrach, který dodnes žije v Sušici. Po létech vzpomíná:

    „My jsme se tehdy od úřadů oficiálně dozvěděli i důvod, proč se deska na muzeum vraní nemůže. Američané prý totiž Sušici neosvobodili, ale obsadili. A navíc úřady také nemohou souhlasit se současnou politikou USA. Vracet se tedy nebude nic a věci zůstanou tak, jak jsou."

    Nezůstaly. Deska vymlouvající se na americké angažmá ve Vietnamu působila začátkem osmdesátých let tragikomickým dojmem a ve světle pokračujících protestů spíše dráždila, než aby - -¿i její autoři chtěli - uklidňovala zjitřené emoce. Vždy v květnu zástupci americké ambasády kladk k budově muzea květiny, přihlížejícím občanům rozdávali do té doby nevídané česko-americke odznáčky, samolepky s nápisem Voice of America a další podobné suvenýry. Historie si zkrátka dělah. co chtěla, kráčela si svojí cestou. Proto bylo zapotřebí opět zareagovat. Americko-vietnamská deski zmizela stejně neočekávaně, jako se na muzeu objevila. Rovněž překvapivě se na jejím místě objevili deska další, a tak není divu, že se celá Sušice běžela podívat na ten zázrak. Nová deska je poučila: „Na paměť českého malíře Maxmiliána Pirnera, profesora pražské AVU, narozenéh: 12. 2. 1845 v Sušici.“

    Sušičtí žasli. Ti vzdělanější sice reptali, že se Mistr nenarodil v roce 45, ale 54, a že se snad měl narodit ve vesnici poblíž Sušice, ale co na tom. Deska visela a tvářila se, jako by na muzeu byl odjakživa. Život v Sušici plynul dál jako voda ve zlatonosné Otavě až do roku 1988. To už bylo cítíc že v politice tají ledy. Cítila to i nová petice, jejíž text opět se zachoval v knihovně Libri prohibiti: „Žádáme ONV v Klatovech o navrácení pamětní desky připomínající účast americké armády při osvobozování města Sušice na její původní místo - průčelí sušického muzea, odkud byla i pře-s nesouhlas mnoha občanů v roce 1972 odstraněna. Máme za to, že vzhledem k nespornému his­torickému faktu osvobození města americkými vojsky je věcí prosté slušnosti nenechat tutc skutečnost upadnout v zapomenutí.“

     

    Žádost už podepsalo 448 občanů a zdaleka nejen ze Sušice, na prvním místě je opět Petr Hrach. Většina jeho kamarádů už byla v zahraničí, ale deska se stala symbolem, za jehož návrat svým podpisem bojovali například i Václav Benda, Petr Uhl, Stanislav Devátý nebo dnešní novináři Petruška Sustrová. Ta na tehdejší časy vzpomíná:

    „Lidi uráželo, že se ve školách falšovala historie, a chtěli povědomí o dějinách napravit za kaž­dou cenu. Stáli si za svojí pravdou i přes rizika, která tento postoj s sebou nesl.“

    Z roku 1988 byl už jen skok k listopadu 1989. Perzekuce za snahu o navrácení desky už ztrat- ly na síle, až se po 17. listopadu plynule změnily v blahořečení za zásluhy. Jejich vyvrcholením byl 22. prosinec 1989. Hádáte, co se stalo? Správně! Na průčelí sušického Muzea Šumavy frvii do třetice (a doufejme, že naposled), odhalena původní pamětní deska, připomínající účast amer­ických vojáků na osvobození Sušice. Ředitelka muzea Zdeňka Řezníčková k tomu dodává:

    „Ta pravá deska měla velké štěstí, že se nikdy neztratila nebo nebyla zničena. Buď visela na muzeu, a když musela dolů, tak ji lidé vždy do muzea uschovali a tam čekala na lepší časy. Méia štěstí, že se dočkala.“

    Po celé minulé desetiletí už tedy deska plnila své povinnosti. Vzdávala hold osvoboditelům a byla středobodem květnových oslav ve městě. Sušická starostka Jiřina Rippelová vidí optimisticko i její budoucnost:

    „Navázali jsme na poválečnou tradici a výročí si každoročně připomínáme. Při kulan — výročích tu vítáme i zástupce americké ambasády a Military club spanilou jízdou historických džípů symbolizuje příjezd Američanů do Sušice.“

    deska

    Vítězové zápasu o historickou pravdu se zachovali milosrdně k poraženým. Pirnerova deska byla citlivě vyjmuta, chybný údaj opraven a deska byla znovu instalována na jeden z domů na náměstí. Zachovala se i americko-vietnamská deska. Jako historický svědek snahy o potlačenu ale zároveň také o zachování pravdy odpočívá tam, kde má - v depozitáři sušického muzea.

     

    deska1

    1946

     

     

    deska2

    1968

     

     

    deska3

    1989

     

    Další texty, fotografie a videa najdete na této stránce: https://susice1945.wixsite.com/susice1945/deska

    Sdílet