emil

Emil Kintzl čestným občanem Sušice

Zastupitelstvo města Sušice schválilo na svém jednání 11. listopadu návrh na jmenování pana EMILA KINTZLA čestným občanem města Sušice

 

V návrhu na udělení čestného občanství uvádí místostarostka Sušice Ing. Věra Marešová: „Navrhuji zastupitelstvu města Sušice udělit čestné občanství panu Emilu Kintzlovi za celoživotní přínos v oblasti rozvoje sportu a turistiky na Šumavě, za dlouholetou volnočasovou práci s dětmi a mládeží a v neposlední řadě za odvážný a rovný občanský postoj ve všech etapách politického vývoje ve státě.“ Tento návrh byl jednomyslně schválen.  01

 

Srdcem pravý Šumavák

Jméno i osoba pana Emila Kintzla jsou jistě mnoha obyvatelům Sušice a téměř celé Šumavy dobře známá. V současné době žije s manželkou v Kašperských Horách, ale za svůj život prošel několika sídly na Šumavě. Dá se určitě říci, že Emil, jak mu většina lidí důvěrně říká, je srdcem a duší pravý Šumavák. Proto si myslím, že pro město Sušici, které právem užívá přízvisko „brána Šumavy“, by bylo ctí, mít mezi svými čestnými občany právě jeho.

 

Celý Emilův, dnes již více než osmdesátiletý, život, byl velmi pestrý a zajímavý. Několik životních období bylo velmi těžkých a smutných, ale i ty překonal spolu s věrnou životní partnerkou, manželkou Naďou a optimismem jemu vlastním. A nakonec vše dokáže zúročit ve vyprávění svých životních zážitků a peripetií ve slovní i písemné formě a okořenit hluboce lidským humorem. Emil Kintzl se narodil 23. 2. 1934 v Praze – Nuslích. V roce 1939, po německé okupaci, se rodina přestěhovala do Sušice, kde nejprve bydleli u maminčina otce Františka Vaňka v Havlíčkově ulici č. 98 a po několika týdnech se přestěhovali do domku v ul. Klostermannova č. p. 332. V té době žil v Sušici také Emilův strýc, který měl ovocnou školku pod Kalichem. Malý ovocný sad v tomto území má rodina dodnes.

 

V září 1940 nastoupil malý Emil do 1. třídy chlapecké školy u sv. Václava. Válečné roky prožíval v kruhu svých kamarádů. V té době již také začal se svým oblíbeným sportem – lyžováním. V okolí Sušice se lyžovalo na několika místech, ale nejlepší byla tzv. ‚Lyžařská‘ u kaple sv. Antonína. Velkým lákadlem byl také nový skokanský můstek. V roce 1944 začal Emil dojíždět jako primán do klatovského gymnázia. Jak sám říká, moc toho nenastudovali, protože od října začalo pravidelné bombardování především železnice v Sušici i v Klatovech.

 

5. května 1945 s odchodem posledních německých vojáků přišla do Sušice vytoužená svoboda. Druhý den byl očekáván příjezd americké armády. V jednom svém vyprávění Emil uvádí: „Přestože nás s bratrem otec preventivně zavřel do sklepa, tak jsme se tehdy hubení protáhli malým okénkem a na náměstí v červených trenkách jsme doběhli s prvním americkým tankem“. Příhodu uvádím proto, že tato doba a přítomnost amerických vojáků v rodině Kintzlových poznamenala Emila na celý život. Nikdy se nebál říkat pravdu ani v době, kdy se o osvobození Sušice Americkou armádou prakticky přestalo mluvit, dodnes nikdy nechybí na oslavách osvobození Sušice, vždy 6. května.

 

V roce 1952 odmaturoval Emil na sušickém gymnáziu. Doba již byla úplně jiná, a tak protože nebyl členem ČSM (Československého svazu mládeže), nedostal doporučení pro studium na vysoké škole. Začal pracovat v uhelných skladech. V důsledku toho, že v padesátých letech byl nedostatek učitelů v pohraničí, přemluvili Emila a od prosince 1952 začal učit ve škole v Hartmanicích. Neměl v té době žádné pedagogické vzdělání, ale učil vše, co bylo třeba. Nakonec mu bylo umožněno začít dálkově studovat na Pedagogické fakultě v Plzni, zeměpis a tělesnou výchovu. Práci učitele přerušila vojenská služba v letech 1954 – 56.

 

V roce 1956 nastoupil do dvoutřídky na Srní. Udělal druhou maturitu na pedagogické škole v Sušici a v roce 1958 dokončil studia na PF v Plzni. V tomto roce se také přestěhoval do Kašperských Hor, kde již zůstal. Mimo profesi učitele měl spoustu dalších zájmů. V roce 1958 vstoupil jako dobrovolný člen do Horské služby Šumava. Dodnes pořádá pravidelná setkání veteránů Horské služby. Aktivně se zapojil především v odvětví sportu. Stal se předsedou Tělovýchovné jednoty. Začal organizovat řadu soutěží, především pro děti, v atletice a lyžování. Byl hlavním iniciátorem a realizátorem vybudování lyžařského vleku na Lišáku, v té době vlek na Šumavě ojedinělý i s osvětlením a večerním lyžováním. Od roku 1959 začal značkovat turistické trasy. S manželkou značkují bez přestávky ještě dnes, nyní je aktivně nejstarším značkařem.

 

09

 V roce 1968 a následujících Emil Kintzl, s upřímností jemu vlastní, nezastíral svůj odpor k okupaci naší republiky vojsky Varšavské smlouvy, což vedlo postupně k tomu, že v roce 1974 byl vyzván k odchodu ze školství. Emil na to nereflektoval, a tak byl nakonec v roce 1975 ze školy proti své vůli vyhozen. Dalších patnáct let života strávil v kašperskohorském podniku OKULA, kde prováděl práce všeho druhu, především kotelníka.

 

Veškerou svoji energii v té době upřel do sportu. Protože se již nemohl věnovat práci s dětmi, začal velmi aktivně sportovat sám. Účastnil se řady závodů v běhu, na kole a v lyžování. V roce 1980 Emil pod hlavičkou TJ založil v Kašperských Horách veřejnou lyžařskou školu. Během dvaceti pěti let, Emil spolu s dalšími instruktory naučili lyžovat stovky dětí z Kašperských Hor a okolí.

 

Kromě sportu se v osmdesátých letech Emil začal zajímat o „starou Šumavu“. Na svých toulkách přírodou prováděl fotodokumentaci zničených kapliček a kostelíků, která je dnes uložena v muzeu v Sušici. Dále se zajímal o historii lyžování na Šumavě a sbíral dobové fotografie. Ani v tomto, pro něho velmi těžkém období života, se Emil nenudil, nezahořkl vůči ostatním a aktivně se podílel na sportovním životě na Šumavě. Události listopadu 1989 pak vítal a prožíval s obrovským nadšením a vírou v lepší časy. Hned v roce 1990 se vrátil do školství a až do důchodového věku učil na učňovské a rodinné škole v Kašperských Horách. Okamžitě po otevření hranic začal cestovat po Evropě. Většinou pořádal skupinové turistické nebo cyklistické zájezdy. Cílem byly především evropské alpské vrcholky. Ani nyní, ale neopomínal milovanou Šumavu. Značil nové cesty na území, kam se dříve chodit nesmělo.

 

Samostatnou rozsáhlou kapitolu tvoří jeho „boj o Modrý Sloup“, který trvá doposud. Velmi aktivní byl také při organizování oslav osvobození Americkou armádou v Sušici a Kašperských Horách. Publikoval řadu článků s touto tematikou, ke které má rozsáhlý osobní archiv fotografií a výstřižků. Byl zakladatelem několika dnes již tradičních závodů, jako jsou „Běh kolem Kašperských Hor“ a cyklo závod „Krajem Karla Klostermanna“. Nadále se sám zúčastňoval většiny šumavských závodů v dálkových bězích, na lyžích a na kole.

 

Emil Kintzl je autorem nebo spoluautorem několika knih:

Zmizelý kousek Šumavy aneb komu za to dík (Česko – německá publikace)

O počátcích lyžování na Šumavě

Vzpomínky na Srní

Učitel na Šumavě

Zmizelá Šumava

 

V současné době spolupracuje na projektu internetové televize Stream „Zmizelá Šumava“ a je poradcem a „vyhledavačem“ vhodných míst na Šumavě pro natáčení seriálu Policie Modrava. Za svůj život získal Emil Kinzl řadu ocenění. Sám prý si nejvíce cení diplomu „1. Patriot gymnázia Sušice“, který mu byl předán při příležitosti stého výročí založení gymnázia.

Dále je držitelem:

Zlaté Jánského plakety

Zlatého odznaku Horské služby

Čestného odznaku za výjimečný přínos ke sportu

Medaile KČT za dlouhodobé značení turistických cest

Medaile za celoživotní práci v tělovýchově

 

a následuje, opět slovy Emila, mnoho papírových diplomů.

 

Věra Marešová

 

Slavnostní udělení čestného občanství proběhne 19. prosince při příležitosti adventního koncertu pěveckého sboru Svatobor ve Smetanově sále gymnázia. Panu Emilovi Kintzlovi patří jménem několika generací upřímný dík a přání dalších let pevného zdraví a nezdolného optimismu. Samozřejmě také gratulace k udělení čestného občanství a přání pohody a radosti. (red)