Televizi doma máme, nejsme však příznivci častého a dlouhého vysedávání před obrazovkou. Jedním z důvodů je malá odolnost vůči negativním a katastrofickým zprávám, kterými jsou naplněna televizní zpravodajství. Ta mají pravděpodobně zaručovat atraktivitu událostí pro diváky a udržovat je v neustálém napětí a ostražitosti vůči okolí v reálném životě. Ovšem dopad, který to má na společnost, lze vidět na vztazích mezi lidmi, jejich psychickém stavu a celkové nezdravosti populace.
Proto místo televizní obrazovky sledujeme život okolo ptačího krmítka. Umístili jsme ho tak, abychom na něj viděli od jídelního stolu.
Dříve než si ráno připravím snídani, vedou mé kroky ke krmítku, do kterého nasypu plnou odměrku černých semínek slunečnic. Často si všimnu toho, že už jsem nedočkavě vyhlížena sýkorkami posedávajícími na keřích a stromech v okolí domu. Rázem zahrada ožívá. Ptáci energicky poletují ze stromu na strom, z keře na keř a hlavně ke krmítku. Pravidelným sledováním člověk vypozoruje, že jinak se u krmítka chovají sýkory, jinak vrabčáci, jinak hrdličky. Sýkorky jsou individualistky. V krmítku nesnesou konkurenci. Do krmítka přilétají postupně, rychle uchopí do zobáčku černé semínko a odletí s ním na strom, kde si ho rozlousknou. To vrabčáci mají kolektiv rádi. Navzájem si nevadí, v houfu hopsají pod krmítkem a zobají to, co jim tam sýkory zanechají. Do krmítka si však troufnou jen v případě, že je prázdné.
Na blízkém stromu zatím čeká párek hrdliček. Béžově – hnědí ptáci s výrazným proužkem na krku se podobají holubům. Přilétají pravidelně každé ráno. Mám je ráda. Jejich věrné soužití v páru je dojemné.
Občas se v zahradě objeví i nádherné a nepřehlédnutelné červenky, brhlíci a kosové.
Sledování tohoto živého a přirozeného zahradního programu přináší klid do duše, nová poznání, ale také energii a aktivitu. Připadám si jako v ráji.
Poznala jsem, že naši ptačí přátelé jsou docela jedlíci.
-mp-
