Kolečka vypálené trávy

     
     Po noclehu na Zlaté Studni jsem se vrátil na stanici.

        „Uděláme si topinky,“ vítá mě Míra Předota. „A pu-ehr.“ Jenže jsme se zakecali a probral nás až dým valící se z topinkovače.      Míra se snaží černé krajíce vydolovat, třepe s celým přístrojem, vzteká se, kusy černého chleba létají vzduchem, některé mu dopadají do sádla. Beru si čelovku, koukám dovnitř – on ten chleba shořel na prach.

***

     „Jako kluk jsem šel po louce dole u Barounů,“ vzpomíná Míra Předota. „Každou chvíli jsem narazil na kolečko vypálené trávy. Jako by tam měli sraz mimozemšťané. Marně jsem přemýšlel, co je původem tohoto zvláštního jevu. Přišel jsem na to za chvíli. Šel jsem po stopě dýmu a najednou jsem objevil dědu. Chodil pást krávy. A aby mu mouchy a jiný hmyz daly pokoj, bral s sebou kýbl. V něm měl dýmající mokré dřevo. Postavil kýbl vedle sebe a četl si. Když bylo spaseno, přenesl si kýbl i se stoličkou o něco dál.“

Foto a text: Roman Szpuk 

MINIATURY Romana Szpuka :

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice 

 8. Pavoučice sněžná

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli