Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – prosinec 2020

1 prosince, 2020
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. prosince:

Ani v samém závěru dvacítkového roku jednadvacátého století nescházel poměrně úspěšný pokus Boubína o nasazení mlžné čepice. Naštěstí se však skrze ni dokázal nejednou shora probít čerstvě ubývající, korónou obklopený Měsíc a zespoda současně zasvítil Vimperk, …

… čímž ožila naděje, že vše, co bylo následně k spatření z rozhledny, …

… navzdory mnohdy dramatickým, …

… ba přímo beznadějně se tvářícím momentům …

… ve finále vyústí v krásný slunečný den.

Cesta k němu vedla jako obvykle za podobných situací stále čerstvými příděly husté mlhy, …

… dnes popoháněné především jihozápadním větrem o sice mírné, ale postačující rychlosti 3,7 m/s (13,32 km/h). Mrazík se v posledních dnech udržuje na celkem konstantní hodnotě, jež by tu ovšem dle meteorologických prognóz měla s nástupem nového roku sestoupit přibližně na dvojnásobek.

Za nesporné štěstí bylo možno považovat skutečnost, že sluníčko se krátce po východu přivítalo se všemi přítomnými pozorovateli aspoň takovouto příležitostnou skulinou, jež záhy zmizela.

Mlha ještě poměrně dlouho pokračovala v boji – sice plném tvarových i barevných proměn, …

… ale čím dál zjevněji marném, …

… neboť předem prohraném.

Určitě však měl pro všechny, kdož mu přihlíželi, obzvlášť dnešního dne velký symbolický význam jakožto připomínka toho, jak je důležité neztrácet naději a vytrvat. Skvěle tak završil vše, co Boubín v tomto měsíci, plném nejrozmanitějších proměn a především fantastických – nejen vánočních – darů, dokázal svým věrným nabídnout.

30. prosince:

Předposlední den roku 2020 je současně dnem posledního letošního úplňku. Měsíc ještě před dovršením jmenované fáze, zvané úplňkem dlouhých nocí, k němuž došlo ve 4:24, stihl v průběhu noci vykouzlit na ideálně připravené obloze výstavní halo.

29. prosince:

Jediná noc postačila k tomu, aby se městu i hoře dostalo – v obou případech, pravda, jen vysloveně symbolicky, čeho bylo včera postrádáno, totiž čerstvého sněhu. Jemný poprašek sice přidal dosavadní vrstvě sotva centimetr, ale skutečnost, že napadl, opět zamíchala celkovým vývojem počasí. Jako vždy bylo nejideálnější pohlédnout na vše z boubínských výšin …

… a tiše si odtud vychutnávat výraznou barevnou proměnu, …

… jakož se i v duchu ptát, kam se poděla včerejšího večera tak slibně svou bělostí překvapující nová inverzní vlna.

Ve vzduchu byl zatím další sníh a co chvíli se netrpělivě hlásil o svůj podíl …

… na celkovém fantastickém, …

… sluníčkem jako vždy kouzelně barveném scénáři.

Teplota opět sestoupila do říše mrazu a od večera přetrvávající stále jihovýchodní vítr zarovnal své poměrně časté nárazy na 10 m/s (36 km/h). Atmosféra zimy tak byla zcela dokonalá.

Sněhoměrná tyč dnes především vydala svědectví o slehání staršího sněhu, neboť včerejší stopy v něm byly mírně vyhlazeny oním čerstvým centimetrovým popraškem, …

… avšak svatoštěpánská naměřená hodnota prakticky nedoznala žádných změn.

28. prosince:

Možná dnes někde skutečně sněžilo – meteorologický radar srážkové aktivity průběžně ukazoval, ale ve Vimperku ani na Boubíně za celý den nespadla vločka. Nic to však neubralo stále pokračující sváteční náladě, …

… tentokrát pro změnu téměř monochromaticky vyladěné do nejrozmanitějších tónů modři, …

… jejíž svébytná elegance jako by i zapadající sluníčko přiměla k ostychu či zdrženlivosti výrazněji do celé atmosféry zasáhnout.

Vědět však o sobě dalo, …

… a to drobnými decentními stopami po celém obzoru, včetně oblačností zpola zakrytých Alp.

Poněkud překvapivě za daných okolností působil zjevný návrat inverze, …

… chystající se opět uchvátit vnitrozemský směr. Ruku v ruce s překvapením pak kráčel hluboký dojem z nanejvýš působivého kontrastu mezi vlnící se živou bělostí vzrůstající hladiny, …

… jež ve chvilce pohltila i Vimperk, a sytě modrým, tajemně se tvářícím obzorovým pásem.

Ani dnes se vše neobešlo bez větru, rozbíhajícího se od jihovýchodu k častým nárazům o síle až 9,7 m/s (34,92 km/h). Ale po uplynulých mrazivých epizodách bylo zase jednou celkem příjemné teplo.

Sluníčko se přece naposledy rozmáchlo a zvolilo okamžiky po svém rozloučení, v nichž sváteční večerní modř pozvolna ustoupila stále temnější šedi. Současně vyšlo najevo, že inverzní oceán dosud nenabyl obvyklé síly, jestliže skrze svou hladinu bohatě propustil světla Vimperka, s nimiž se shora zdravil blikající maják Mařského vrchu. A Vánoce pokračují …

27. prosince:

Boubín nám úžasně připomíná, že vánoční čas zdaleka nekončí svatým Štěpánem …

… a záleží jen na nás, dokážeme-li využít štědře jím nabízených podnětů a inspirací …

… k pravé sváteční náladě.

Navíc neustále naděluje – dnes například opět fantastická atmosférická zrcadlení nad Alpami, jen však v takové dálce, že z doslova davu nedělních návštěvníků rozhledny si jich s nemalou pravděpodobností povšiml jen málokdo. A podávaly se pravé lahůdky, z nichž jako první patrně věrné čtenáře fotokroniky napadne Zugspitze, jen za prosinec zde zachycená již počtvrté (předtím 4. , 15. a 19.). Pohlédněme však zcela vlevo nad Almberg, známý především proslulým lyžařským areálem Mitterdorf (v kteréžto souvislosti ponechme stranou otázku, k čemu se v čase přísných protipandemických opatření, zahrnujících mimo jiné policejní postihování případných turistů přistižených v přírodních lokalitách Bavorského lesa, na tamních sjezdovkách svítí). Jistě nám tam neunikne do mnohem větší optické výše dosahující nápadné zrcadlení nad hraničním pohořím Karwendel, náležícím k masivu Severních vápencových Alp a oddělujícím rakouské Tyrolsko od německého Bavorska. Průměrná vzdušná vzdálenost od Boubína zde činí 250 km a pro představu o nadmořských výškách si uveďme třeba nejvyšší vrchol Bikkarspitze – 2749 m n.m. či Hochkarspitze – 2483 m n.m. Jistě tak dojdeme k závěru, že se nejedná o nikterak méně úctyhodný jev …

… než v případě naší již staré známé Zugspitze (zcela vpravo), přioděné samozřejmě novou variací fata morgány.

Famózní viditelností se za takových podmínek pochopitelně prezentovala již notoricky známá panoramata, …

… ležící k Boubínu v průměru o sto kilometrů blíže.

Zmíněné podmínky vytvářel krom mírného oteplení, postačujícího mimochodem k takřka plnému zbavení rozhledny včerejších bohatých námraz, především jižní (!) vítr o nárazové rychlosti 9,7 m/s (34,92 km/h).

Včera zde na rozloučenou byla řeč o dalším sněhu – ten by se měl přihlásit od západu již v průběhu zítřka. Však jako vždy uvidíme 🙂 .

26. prosince:

Včerejší bílá nadílka …

… výrazně umocnila čerstvou zimní tvář celé široké podboubínské oblasti …

… a konečně vytrhla z dosavadní zahálky obě sněhoměrné tyče.

Spodní nás sice vinou suché stařiny u své paty tradičně mírně šidí, ale dvacet centimetrů jí na základě doplňujících měření uznat lze.

Její výše usazená sestra svůj první smysluplný údaj nikoli vlastní vinou pro změnu tají, ale v každém případě by byl nezanedbatelně nižší. Vrchol Boubína zatím nesporně i přičiněním větru vykazuje průměrnou hloubku sněhové pokrývky 15 cm.

Nesrovnatelně přitažlivější nežli suchopárný svět cifer však byla přebohatá svatoštěpánská koleda …

… v podobě rozmanitých oblačných a světelných výjevů okolo slunečního západu, opět zcela po zásluze nutících nejnedokonalejší komunikační prostředek – totiž slova – k utichnutí.

Zima se nás snaží přesvědčit, že svou roli snad konečně začíná brát vážně. A nutno dodat, že i více nežli o polovinu oproti poslednímu měření zesláblý jihozápadní vítr – 5,3 m/s (19,08 km/h) – jí v tom byl dnešního svátečního večera velmi platným spojencem.

Nejen celkové barevné vyladění, nýbrž především vše, co se za něj odehrávalo mezi nebem a zemí, bylo možno vnímat jako zcela zřejmou předzvěst dalších sněhových přídělů, které se s nemalou pravděpodobností stihnou přihlásit ještě ve zbývajících dnech tohoto roku.

25. prosince:

Konečně se i ve Vimperku ochladilo natolik (byť sice stále nikoli pod nulu), …

… že na Boží hod se tu zásluhou prakticky neustávajícího drobného sněžení již také dalo hovořit o bílých Vánocích, které tím dnem přestaly být ryze boubínskou výsadou.

24. prosince:

Pod vlivem vývoje počasí posledních dnů patrně jen málokdo doufal v jiné Vánoce nežli na blátě. A není se čemu divit – teploty nad nulou vesměs do té míry, že by jistě byly typičtějšími pro jaro či podzim, srážky pouze v podobě deštů, k tomu co chvíli deprimující mlhy … těžko z té konstelace vydolovat ladovskou idylku. A přece zde byla aspoň ona pověstná kapka naděje, samozřejmě dílo našeho skvělého Boubína, přičemž stačilo vyjít již jen kousek nad Basumské louky …

… a pokračovat stále vzhůru vstříc slibně vzrůstající bělosti, …

… jež s přibývající nadmořskou výškou postupně naplno vystřídala původní mlhavě mdlou lesní zeleň.

Modravý nádech zásluhou mírně se protrhávající oblohy nad Basumským hřebenem jako by potvrzoval správnost záměru nepodnikat letošní štědrodenní výstup v obvyklém ranním čase, ale vyčkat … ano, jedenácté. Nu, přinejmenším zde skutečně něco rozhodla.

Jenomže poblíž výše ležícího boubínského lva, …

… natož pak Johnova kamene se důvody k jásání začaly ukazovat předčasnými.

Boubínský vrchol je vzápětí prohlásil zcela nepatřičnými, …

… neboť ani dnes se nehodlal vzdát své neobyčejně odolné a trvanlivé mlžné čepice.

Rozhledna čelila dokonce naprostro stejnému větru jako včerejšího dne – tedy je možno pouze opsat hodnoty 12,6 m/s (45,36 km/h). Jen teplota sestoupila po deseti dnech zase pod nulu – sice nepatrně, ale způsobem postačujícím k tomu, …

… aby naší hoře umožnila jako již tolikrát dostát roli idylického ostrůvku bílých Vánoc.

Všem milým čtenářům fotokroniky – a jistě nejen jim – však budíž upřímně přáno, aby jim navzdory převládajícímu blátu Vánoce nebyly pouhou vysněnou nenaplněnou idylkou, ale naopak plně vnitřně prožitými krásnými svátky, jejichž význam a hloubka se přece neodvíjejí od rozmarů počasí.

23. prosince:

Oteplení, jaké přišlo těsně před letošními Vánoci, lze zvát z hlediska ročního období jedině nepřirozeným, neboť hodnota +11°C po páté hodině ranní posledního dne před Štědrým dnem skutečně nepatří k typickým prosincovým. Ve Vimperku však přesně v ten čas panovala, provázena občasným drobným mrholením. Dalo se tedy očekávat, že na Boubíně nejspíš nedojde oproti včerejšku k výraznější změně.

K nějaké ovšem přece došlo, třebaže jen ve smyslu teplotního vzestupu a mírného zesílení tentokrát jihozápadního větru. Ten dnes v nárazech dosáhl na 12,6 m/s (45,36 km/h). Pohled z věže jinak provázela prakticky táž houževnatá mlha s naprosto stejnou vyhlídkou, že totiž ani jedenáctá pranic zásadně měnícího situaci nerozhodne.

Zatímco by tedy krajinu měl stylově pokrývat sníh, …

… veškeré srážky byly ve skutečnosti výlučně kapalného skupenství.

Obloha pak dávala zcela jasně najevo, že s jejich náležitými zásobami nemá sebemenších problémů. Ke všemu se zdá, že ani zítřejší Štědrý den se nedá dvakrát přemlouvat k pokračování v započatém scénáři. Kéž by aspoň v jeho případě zdání konečně klamalo … !

22. prosince:

Ozvěna blížících se Vánoc dorazila zásluhou neznámé zdobící ruky i do přízemí boubínské rozhledny, kde, dvoubarevně zvýrazněna osvětlením vstupního turniketu, vyvolává na dřevěné, návštěvníky mnohokrát zhusta rozmanitě popsané a počmárané stěně iluzi příjemné útulnosti.

Té bylo dnešního rána skutečně zapotřebí, neboť vydat se po schodech vzhůru znamenalo naopak zakusit po delším čase výrazné, především do všudypřítomného vlezlého mokra vyladěné změny počasí.

Nešlo sice ještě o výhledově předpovídaný a očekávaný sníh, jemuž by aktuální teplota, totožná se včerejší, určitě nebránila, ale letité šumavské zkušenosti nám praví, že situace se může ze dne na den překvapivě vyvinout jinak. Dnes si zejména vydatně přisadil západní vítr, v nárazech dosahující rychlosti 11,9 m/s (42,84 km/h) a zásobující boubínský vrchol natolik bohatými příděly mlhy, až se dalo pochybovat o tom, že příští hodiny včetně pověstné jedenácté rozhodnou o zásadním obratu. Delší setrvávání na rozhledně, pakliže by si člověk nechtěl cíleně popřávat velmi svěží sprchy, nemělo smysl, …

… což neomylně potvrdil vnější pohled na onu mimořádně bytelnou, ba stále bohatší čepici. Zde krátce po sestupu od Korkusovky …

… a zde o dvacet minut později od Šumavských Hoštic. Jistě není možno zcela vyloučit nějakou drobnou změnu, ale celková sestava oblačnosti tentokrát spíše vybízela k otázce, kolik vody uplyne, než se nám Boubín zase ukáže ve své charakteristické pravé podobě.

21. prosince:

Procitá den zimního slunovratu, v 11:03 vstoupí sluníčko do znamení Kozoroha a tím okamžikem uvítáme astronomickou zimu. Pohled z Boubína posledního podzimního jitra roku 2020 (či jednadvacátého jitra meteorologické zimy – jak je komu libo) skutečně potvrdil včerejší očekávání, že počasí opět rázně pootočí kormidlem. Studená fronta během noci přinesla mírný deštík a dlužno dodat, že tentokrát už byl na ranních silnicích znát, byť se teplota držela nad nulou – ve Vimperku i cestou na Kubovku konkrétně necelými třemi stupni.

Ačkoli bylo zřejmé, že již nelze na rozhledně očekávat návaznost na vesměs rozjásané barvy předchozích šesti dnů, jistě to neznamenalo slabší či méně působivé zážitky.

Zdvihající se protrhaná inverze pod takřka jednolitou svrchní šedou vrstvou poskytla dosud nevyšlému sluníčku skrze uzounký průzor …

… naprosto dostačující skvostné působiště. Cokoli se z té neobvyklé konstelace zrodilo, …

… mělo všechny předpoklady silně upoutat každé citlivé oko, jež nezaváhalo přivstat si.

Když pak sluníčko vkročilo na scénu, pranic nevadilo, že se mu nedostávalo prostoru k plnému rozevření vějíře zlatavých paprsků, jako tomu bylo ještě včera. Dramatická nálada, jež tu vzešla z přebohatých oblačných kulis, …

… vtiskla celému obzoru fantasticky tajemný nádech.

Od věci nebylo dokonce pomyšlení, …

… že nadcházejícím vánočním svátkům se tu nemohlo dostat úchvatnější předehry.

Co asi nabídl případným návštěvníkům Plechý …

… či kterékoli jiné místo Trojmezenské hornatiny …

… v těchto nachově zbarvených okamžicích?

Zdálo by se, že vnitrozemí si opět aspoň na chvilku oddechlo od inverzního příkrovu, ale pozornější pohled prozrazoval, že na většině skutečné (tedy nikoli opticky matoucí viditelné) rozlohy tomu tak není.

Teploměru dnes z jistě pochopitelných estetických důvodů přináleží v řadě snímků poslední místo, ostatně po celou dobu ukazoval beze změn stále oproti včerejšku totéž čtyřstupňové ochlazení. Severozápadní vítr pak o jediný metr za sekundu posílil, avšak hodnotou 4,8 m/s (17,28 km/h) nepůsobil pražádný pocit nepříjemného chladu. Celková nálada krajiny vyznívala jako ideální k uvítání dalšího sněhu – nu, v dané době by jistě vítán byl. Však uvidíme zítra 🙂 .

20. prosince:

Zatím se stále nacházíme v čase inverzí, a to i teplotních, což potvrdilo také jitro čtvrté adventní neděle. Vimperk procital do pětistupňového mrazíku, ale již na Sklářích (o necelých dvě stě nadmořských metrů výše) teploměr zaznamenal jednostupňový návrat nad nulu, paradoxně v situaci, kdy tam zcela ustoupila mlha, jež včera právě zde byla nejhustší. Tím ovšem zajímavé skoky zdaleka nekončily – hned nad Korkusovkou následoval další, tentokrát na čtyři stupně nazpět pod bod mrazu. Jakouže kartu do té hry vynese Boubín?

Ten především, ač by se to nezkušeným očím či k přírodě necitlivým duším nemuselo zdát, opět mírně pozměnil tvářnost krajiny, v jemných detailech zamíchal inverzními vlnami, ponechal, byť též za nepatrných variací, ve famózně ostré podobě velkolepá alpská panoramata, …

… ale současně na nich odhalil další kolo utichajícího atmosférického zrcadlení. Oproti včerejšku, kdy se oné role zhostila daleká Zugspitze, dnes převzaly taktovku opět rakouské Alpy, zde konkrétně v úseku, na němž 17. prosince a 24. listopadu vyrostly přičiněním fata morgány monstrózní novotvary připomínající věže jaderné elektrárny. Do třetice jistě takový případ nehrozil, …

… spíše stálo za to upřít zrak východněji za stožáry větrné elektrárny, …

… případně ke Klosterwappenu, který letos co do četnosti fata morgán zatím hraje jednoznačně první housle.

Mírných obměn, třebaže v jádru se stále týmž rozhraním, se dočkalo pochopitelně i vnitrozemí, …

… většinově ovšem stále setrvávající pod deprimující šedobílou hladinou. Jediným lékem byl jako vždy únik směrem vzhůru, dle možností nejideálněji na šumavské vrcholy, neb třeba i většinou viditelná Kleť dnes převzala úlohu ponorky.

Zde je odpověď na úvodní otázku. Boubínská ranní teplota o půl stupně překonala včerejší večerní, a opět se tak po čase stala souměrnou protiváhou vimperskému mrazíku. Jen bezvětří už bylo zásluhou severozápadního větříku o rychlosti 3,8 m/s (13,68 km/h) pouhou minulostí.

Klosterwappen se stále činil …

… jako vesměs vždy i za sílících slunečních paprsků.

Zásadní otázkou se však začal opět jevit příští osud Vimperka, náhle mizícího pod čerstvým inverzním přílivem.

Odpověď nicméně přišla poměrně rychle již během zpátečního sestupu boubínským úbočím. Herwartovou zásluhou vzniklými lesními průseky bylo možno sledovat, jak se původní zdánlivě hrozivé vlny zase trhají na samostatné vodorovné pásy, a odkrývají tím nanejvýš působivé pohledy – zde třeba k obnovené kapli Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na samotě Na Radosti, s dominantním masivem Královského kamene a Javorníku na obzoru.

Úsek od Sklář k Vimperku ve finále prozradil, že našemu námrazami ozdobenému městu bude popřáno úlevy od mlžného sevření, avšak s nemalou pravděpodobností tentokrát již nikoli celodenní, nýbrž dle všeho pouze krátké. Na obzoru je navíc další studená fronta … však již bylo v rámci zaběhnutého harmonogramu načase otočit kormidlem počasí zase do protisměru. Příští týden ukáže, v jakém duchu se ponesou za dveřmi již přešlapující Vánoce.

19. prosince:

O víkendech zákonitě vzrůstá návštěvnost boubínské rozhledny, takže občas nastává dilema, který čas je vhodnější zvolit, aby člověk měl v mezích daných možností aspoň jakousi šanci k nerušenému fotografování. Nejednou tak dochází přímo k sázce do loterie, leč dnešní rozhodování usnadnila hustá vimperská mlha a z ní plynoucí dva předpoklady, že totiž nahoře bude nejen krásně, ale lze očekávat i sluneční glorioly na inverzní hladině. Kdesi v koutku se pak krčila naděje, že večer by mohlo být na rozhledně přece jen o něco klidněji nežli ráno. Nu, výstavní gloriola okolo špice boubínského stínu (v doprovodu zářící siluety temelínských par na obzoru) se hned na uvítanou skutečně konala, …

… stejně jako krásné počasí, v němž se dalo hravě dospět k zjištění, že rozložení inverzní hladiny jižním směrem se příliš nelišilo od včerejšího.

Dokonale viditelné Alpy si uchovávaly kresebnou brilanci v celém rozsahu …

… i za blížícího se slunečního západu.

Největším překvapením bylo naprosté bezvětří, jež společně s mírným teplotním vzestupem vytvářelo ty nejideálnější teoretické podmínky k nerušenému fotografování.

Vrcholem všeho, co bylo možno spatřit, se takřka přímo pod zapadajícím sluníčkem stala ve fotokronice již dobře známá, ač z hlediska celoroční viditelnosti krajně vzácná Zugspitze, výrazněji vyčnívající nad zlatavě zbarvenou hladinu inverzního oceánu jedině zásluhou … ano, atmosférického zrcadlení!

Co chvíli měnila svou podobu, …

… ba propojovala se iluzivními mosty s odrazy mnohem nižších, neviditelných alpských štítů.

Na jihozápadě – a k tomu ve větších vzdálenostech – zkrátka zjevně panovaly kontrastnější teplotní rozdíly, …

… pozorovatelné ostatně i na samotné oblačnosti. Jinak by zde fata morgána nenašla šanci k rozvinutí svého umění.

Nadchází nicméně čas osvětlit, proč zmínka o nejideálnějších podmínkách k nerušenému fotografování – pod tradičním snímkem teploměru – nese ještě přívlastek “teoretické”. Naplnění prvních dvou úvodem řečených předpokladů dnes představovalo jistě to nejdůležitější, jen pověstné třetice všeho dobrého se už jaksi dopočítat nedalo, neb ona dále řečená v koutku se krčící naděje zhasla – tedy, přesně řečeno, nešlo sice porovnat večerní návštěvnost s ranní, ale v jednom okamžiku bylo na rozhledně nejen přelidněno, ale i přepseno. Škoda, že nelze čtyřnohé psí miláčky vyzpovídat, jak si pobyt na nejvyšším možném vyhlídkovém místě české části Šumavy za takřka neustálého pletení se pod nohy nejen lidí, nýbrž i fotografických stativů (za což jim samým jistě nelze klást vinu) užili, zda se náležitě pokochali přírodními krásami a jestli by jim případně nebylo, nežli se pokochají jejich páníčkové, přece jen lépe dole, byť na nezbytnou dobu v uvázaném stavu. Nemohli o tom samozřejmě rozhodnout, vše záleželo na rozumu zmíněných páníčků …

Těžko odhadnout, jak dlouho ještě budou příští návraty do Vimperka znamenat ponoření pod šedobílou peřinu, dnes dosahující nad Korkusovku.

18. prosince:

Vimperk se včera skutečně dočkal slunečních paprsků, a to dokonce po většinu dne. Podvečer pak celkem bez překvapení přinesl návrat husté mlhy, kterýžto stav vytrval za třístupňové teploty až do dnešního rána, během nějž inverze znovu zahájila ústup, dle všeho rovněž jen dočasný. Pozorovatelné to ostatně bylo ještě i z Boubína, …

… který se tentokrát na rozdíl od minulého pátku vypořádal s mlžnými ataky mnohem elegantněji …

… a nabídl po celém obzoru skvělou podívanou.

Nejpřitažlivější a současně nejnapínavější byla v okolí Bobíku, …

… neboť tu zprvu slibovala úžasnou příští spolupráci přetékající mlhy se sluníčkem … a nakonec z ní sešlo.

Jihovýchodní směr přesto i nadále zůstal výtvarně nejlákavější lokalitou celého rána, …

… což po východu sluníčka potvrdil mimo jiné i krásným netradičně pojatým …

… pravým parheliem.

Velmi slabě, ale přece se ukázaly také Alpy, …

… zahalené sice do oparu, ale i skrze něj ve známých obrysech rozeznatelné.

Závidět bylo možno dozajista tomu, kdo se dnešního rána vypravil na fotografický lov do Knížecích Plání, neboť okamžiky, v nichž tam sílící sluníčko proniká řídnoucí mlhou, patří k nezapomenutelným (což si ostatně můžeme oživit i návratem k starším časům letním, konkrétně 26. července 2014 – http://vimperk.eu/index.php/5631).

Pozadu v působivých výjevech nakonec nezůstalo ani vnitrozemí – vida, co za příslušných podmínek dokáží temelínské páry! Jejich dnes mimořádný podíl na celkové oblačnosti, …

… jakož i postupné tvarové proměny inverzní hladiny pod nimi nebylo možno ponechat bez povšimnutí.

A pak již sluníčko, dávno rozběhlé po hřbetech inverzních vln, zažíhalo nad lesy mlžné ohně.

Dnes nebylo nutné lámat si hlavu otázkou, co bude s Vimperkem. Jeho příští vyhlídky byly jasné, snad jedině podvečeru mohla znovu přináležet role dalšho zamíchání karet.

Ale každopádně pokračuje ochlazovací tendence, podpořená též sílícím větrem, aktuálně vanoucím od severozápadu nárazovou rychlostí 4,6 m/s (16,56 km/h).

Čerstvou změnu si od včerejška připsala i samotná rozhledna, a to přepažením vstupního patra do uzamykatelné podoby v místech, kde se v plechových skříních nachází veškerá nedávno namontovaná a zprovozněná elektroinstalace k napájení internetových antén a vstupního turniketu. Ti nadšení turisté, kteří si ještě donedávna čas od času právě v oněch prostorách dopřávali zážitku noclehu na Boubíně, se tak musí nadále rozloučit s navyklým místem k přespání. Koneckonců již sám turniket je i bez popsané nejnovější úpravy připravil o možnost uzavření se uvnitř dveřmi před možným nočním větrem a navíc lze předpokládat, že s ohledem na jisté neoblomné přírodní zákonitosti by jim nocleh i poněkud prodražil. Nezbývá tedy než smířit se s nastalou realitou, nadále případně noclehovat mimo rozhlednu a současně si uvědomit, že veškerá nová a pro mnohé patrně nezvyklá opatření jsou zde z jediného důvodu, totiž aby možnost užívat si krásných a unikátních šumavských výhledů zůstala zachována i v časech budoucích, kdy stávající věž definitivně doslouží a bude nutno nahradit ji novou, na niž si musí přinejmenším z valné části sama výtěžkem ze vstupného vydělat.

17. prosince:

Po další vimperské mlžné a mírně deštivé jednodenní mezihře (naštěstí opět bez obávané ledovky) se daly očekávat změny v pohybu inverzní hladiny, …

… které časně ranní pohled z Boubína také potvrdil.

Zatímco zde jako vždy s úžasně povznášející volností, …

… pro Vimperk naopak s převažující nepříznivou vyhlídkou pokračování pobytu pod jednotvárnou šedivou peřinou.

Ale kdo by se zaobíral podobnými myšlenkami tváří v tvář pastelové kráse, jakou vykouzlilo blížící se sluníčko nad brilantně vykreslenými Alpami, navíc za opakujícího se bezvětří a nanejvýš příjemného tepla? Tady se více než cokoli jiného přímo podbízela otázka, zda by nebylo ještě někde k zahlédnutí atmosférické zrcadlení.

Pro odpověď stačilo pohlédnout východním směrem …

… a rovnou si tam ulovit do sbírky též další modrozelené záblesky …

… nad právě vycházejícím sluníčkem.

Nemalé překvapení však čekalo opět i v blízkosti dominujícího Dachsteinu. Tentokrát se nejednalo o zrcadlení na níže položených partiích Salzkammergutberge, …

… nýbrž o běžně neviditelné čtyři alpské špice v mírném sedle Trojmezenské hornatiny nalevo od Hochsteinu a Třístoličníku. Fata morgána tímto způsobem nejednou velehorské siluety jen povytáhne do výše, aniž by je současně výrazně deformovala či obohatila bizarními novotvary.

Leč i takové případy dnes byly k vidění, …

… a to mimo jiné opět podobně jako 24. listopadu (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17979) v pásmu okolo průměrně cca sto osmdesáti kilometrů vzdušnou čarou vzdálených Ennstalských Alp. I tentokrát by se zde hodilo připodobnění k věžím temelínské jaderné elektrárny, …

… jen nedržícím své nové stanoviště …

… příliš dlouho.

K mírnému ochlazení v porovnání se stavem naměřeným předevčírem je zapotřebí dodat, že na všehovšudy 1,8 m/s (6,48 km/h) zeslábla též bezvětří zpestřující občasná severovýchodní dýchnutí.

Nebylo divu, že opakující se atmosférická kouzla načas dokonale zastínila prvotní záměr zkoumat chování inverze. Navažme tedy konstatováním jejího nejslabšího výskytu v příhraniční oblasti pod Luzným.

S Vimperkem to naopak stále vypadalo bledě, byť se zároveň nedalo ani jednoznačně vyloučit, že by přece jen mohl v průběhu dne pomýšlet na nějaký ten projev sluneční přízně.

Jistě si však lze hravě domyslet, že krom blížících se pracovních povinností člověka naprosto nic netáhlo k opuštění rozhledny, jež se tak jako vždy stalo nejsmutnějším okamžikem celého dne.

16. prosince:

Další z půvabně vyvedených facebookových kamínků …

… připutoval na Šumavu z Prahy.

15. prosince:

Polovina prosince připsala do šumavské historie končícího roku 2020 další z mimořádných dnů, charakterizovaný od časného rána sytě ohnivými barvami a pohledem z Boubína pak navíc fantastickými, právě jen odtud nejdokonaleji a v největším rozsahu pozorovatelnými výjevy. Pravda, ani jedno tu zaleka nebylo z principu poprvé a určitě ani naposledy, ale přesto šlo o zcela jedinečné a ve své podobě již nikdy doslovně neopakovatelné zážitky.

Sluníčko teprve barevně ohlašovalo svůj příchod, když známý Klosterwappen dávno velkolepě avizoval, jaké přírodní úkazy tentokrát budou na programu.

Stačilo ostatně zabloudit zrakem jižněji od něj …

… a ve chvilce se opět navrátit. Každou minutou tu bylo vše jinak. Ano, opět je řeč o fata morgáně, čili atmosférickém zrcadlení, …

… které se ovšem neprojevovalo jen fascinujícími novotvary nad alpskými siluetami, …

… nýbrž bylo pozorovatelné i níže, …

… jako např. zde na skalnatém pásu horského hřbetu v rakouské jezerní oblasti Solné komory (Salzkammergutberge) – opticky pod Dachsteinem.

Klosterwappen rozehrával své variace oběma jmenovanými způsoby …

… a stejně tomu bylo i v jižněji orientovaných partiích. Opět je načase umlknout …

Mnohokrát jsme zde společně odhalili potvrzenou skutečnost, …

… že ideální podmínky k atmosférickému zrcadlení jsou totožné s podmínkami pro záblesky nad vycházejícím sluníčkem, …

… avšak tyto lze přece jen pozorovat častěji, zatímco fata morgány jsou bezesporu vzácnější a nejdou s nimi vždy ruku v ruce.

Klosterwappen se překonával ve svém bohatém kouzlení, …

… a to prakticky neustále i po slunečním východu.

A tu již máme jasnou příčinu oněch zcela mimořádných ideálních podmínek – jako vždy jí samozřejmě byla výrazná teplotní změna. K ní se navíc družilo takřka naprosté bezvětří, jaké se v literatuře obvykle charakterizuje obratem, že se ani lístek nepohnul. Tedy, zcela popravdě, občas by se, pokud by na rozhledně nějaký byl, výjimečně pohnul zásluhou jemného severovýchodního dýchnutí o síle 2,1 m/s (7,56 km/h), pro fotografickou práci ovšem naprosto zanedbatelného. Připočteme-li k tomu, že po celé to úchvatné jitro se na rozhledně neobjevila ani noha (HURÁÁÁ !!!), dospějeme k jediné možné otázce: co si fotograf za tak skvostných podmínek, jaké tu ani zdaleka nebývají samozřejmostí, může od života více přát?

Věrní příznivci fotokroniky jistě poznali, že hledí na dvě stě sedmdesát tři kilometry vzdušnou čarou vzdálenou Zugspitze – rovněž, jak jinak, zrcadlící.

Jen vnitrozemský směr dokázal poměrně vysokou inverzní hladinu tak tak přizdobit chocholkou temelínských par.

A na obzoru je jednoznačně změna počasí.

Tedy si ještě užijme jedné z posledních variací Klosterwappenu …

… i stále famózně viditelné Zugspitze …

… a pomalu se chystejme na skutečnost, …

… že zítra rozhodně zaprší, ba tady s nemalou pravděpodobností spadne nějaká ta vločka. Však jsme se nejednou přesvědčili, jak bleskově a prudce se tu umí zhoupnout teplota i celkový charakter počasí. Tedy uvidíme opět příště 🙂 !

14. prosince:

Nejpůvabnější vánoční výzdoba …

13. prosince:

Třetí adventní neděle se v pestrém boubínském programu končícího druhého prosincového týdne …

… rozhodla v principu zopakovat středeční scénář, …

… tedy zahalit horu včetně úbočí do neprůhledné mlžné čepice.

K nalezení zde však pochopitelně byly i některé odlišnosti, …

… z nichž nejmírnější se jevila teplota, sice zcela nepatrně, ale přece náležící do plusové sféry. Rozdíl oproti včera naměřené hodnotě pak byl vysloveně zanedbatelný, avšak vnější podoba konstrukce rozhledny se v onom jednodenním odstupu pro změnu lišila dosti zásadně, a předvedla tím, jakou roli může sehrát za stejné teploty pokaždé jiná vzdušná vlhkost. Zbývá dodat, že vítr setrval na severozápadním směru, ale v nárazech zesílil na 6,5 m/s (23,40 km/h). Pokud bychom i do třetice chtěli končit otázkou, nejpříhodnější by bylo ptát se, co z toho všeho může vzejít do zítřka. Odpověď nicméně rozhodně není jednoznačná, neboť Boubín je známým velmistrem překvapení, na jaká bývají nejednou krátcí i profesionální meteorologové. Mlžná čepice může za dané situace klidně svírat vrchol i nadále, ovšem nepřekvapila by ani varianta jejího nočního protržení do zcela čisté hvězdné oblohy s následným vyústěním do další série fantastických inverzních výjevů. Těžko tu být prorokem, ostatně největším kouzlem je přece dát se překvapit 🙂 !

12. prosince:

Odpověď na včerejší závěrečnou otázku přišla hned v průběhu dnešního dne – inverzní hladina začala již v dopoledních hodinách vyklízet bojiště, takže podvečerní návštěva boubínské rozhledny …

… přinesla již jen vyhodnocení aktuálních ústupových pozic. Nejvýrazněji “prokoukl” jihozápadní směr, …

… a nabídl tak současně v plné kráse a špičkové prokreslenosti …

… známá alpská panoramata. Rakouská v prakticky čistém provedení, …

… zatímco německá s výraznějšími doteky svrchní oblačnosti.

Ve vnitrozemí si ovšem inverze vedla o poznání srdnatěji, …

… dokonce se chvílemi zdálo, že v průběhu ústupu stále ještě vzdoruje, ba podniká protiútoky.

Osamělý maják Mařského vrchu skýtal představu o výši její hladiny a pokročilý soumrak zásluhou náhle na nezvyklém místě rozsvícených světel prozradil, že v podboubínských lesích se dosud pracuje.

Coby ze všeho nejvýraznější kontrast vůči včerejšku však zapůsobilo téměř naprosté bezvětří, jen občas zpestřené mírným severozápadním závanem, jenž nepřiměl vrtulku anemometru k vyšším otáčkám nežli těm, které přístroj vyčíslil jako rovné 3 m/s (10,8 km/h). Jestliže tedy včera více nežli dvojnásob silnější vítr z opačné strany znepříjemňoval v součinnosti s mrznoucí mlhou fotografování, …

… dnešní popsaný večerní stav vše bohatě vynahradil a vytvořil naopak přímo skvostné fotografické podmínky, jmenovitě především možnost nerušeně snímat libovolně dlouhými časy. Za rychle ubývajícího světla to bylo neocenitelným přínosem, na jehož základě se dal zdokumentovat vývoj inverzního dění ve Vimperku …

… a okolí.

Postupné přibývání městských světel, ještě před chvilkou neschopných proříznout mlžnou peřinu, k tomu stále výrazněji zářící “Sojčák” a náhle viditelná silueta Kůstrého za Vacovem … inu, včera vyslovená a dnes v úvodu připomenutá otázka by se vlastně mohla jen zopakovat.

11. prosince:

Poprvé v rámci letošního podzimu a meteorologické zimy konečně dostoupila inverzní hladina až k Boubínu, …

… a to do takové výše, …

… že pod sebou ukryla veškeré jindy viditelné vrcholy …

… s výjimkou alpských.

Leč právě od nich – zde konkrétně rakouských …

… a zde Dachsteinu a jeho německých následovníků, ba i zcela vlevo s charakteristickou špičkou bližšího Hochsteinu – vytrvale vál vítr o nárazové rychlosti 7,8 m/s (28,08 km/h) a takřka soustavně hnal směrem k rozhledně mohutné přívaly mlhy.

Na jedné straně se tím nesporně staral o nanejvýš působivé a fotogenické okamžiky – vnitrozemský směr například vykazoval i trhliny odhalující dno inverzního oceánu, a slibující tak zrovna Vimperku …

… i některým dalším lokalitám …

… příští možné doteky slunečních paprsků, v něž tam hluboko dole s nemalou pravděpodobností doufal jen málokdo, …

… na druhé ovšem současně velmi znepříjemňoval fotografování, …

… neboť vlivem značně vysoké vzdušné vlhkosti mlha tentokrát vytvářela všudypřítomný povlak z námrazy i na optice objektivů. Jakkoli by tedy podobný vítr jindy naprosto nevadil, dnes se pasoval do role krajně protivného.

Je ovšem nutno poctivě přiznat, že mlha vedle výše popsaného nepříjemného působení dokázala též pro změnu nanejvýš potěšit oko celou řadou výstavních slunečních korón.

Mrazík v porovnání se včerejším zesílil o jeden stupeň, avšak nebylo vyloučeno, že v průběhu dne tuto dosaženou pozici neuhájí.

Bývá-li k zahlédnutí koróna, vyplatí se vyčkat případných ideálních podmínek k vzniku jejího protějšku – glorioly (naposledy zde byla spatřena v pondělí 7. prosince). Jeden jev nicméně vylučuje současnou přítomnost druhého, protože k stvoření glorioly musí sluneční paprsky zářit plnou silou, tedy nikoli skrze sebeslabší mlžnou clonu, jíž je naopak zapotřebí k tvorbě korón.

Zmíněné podmínky skutečně několikrát – vždy ale jen na několik bleskových okamžiků – nastaly a gloriola okolo stínu rozhledny byla dokonce doprovázena také tzv. bílou duhou.

Ukázalo se však nutným setrvávat v neustálém střehu, neboť další mlha za zády pokaždé onen kouzelný úkaz v mžiku zákeřně uťala …

… a po delší dobu se pak snažila vzdorovat stále sílícímu sluníčku. Zdálo se, že celá situace dospěje do obdoby včerejší, tedy že o dalším vývoji rozhodne opět až plus minus jedenáctá. Tak dlouho ale čekat dnes nebylo nutno. Již během zpáteční cesty šedobílý závoj v lesích postupně prořídl a následným pohledem od Korkusovky se náš milý Boubín zaskvěl v plné kráse včetně zcela čistého vrcholu. Jedinou otázkou tak zůstává, jak se v průběhu příštích dnů zachová okolní inverzní hladina.

10. prosince:

Vimperk do rána zbohatl o dva centimetry čerstvého sněhu a současně tentokrát kompletně skončil pod jednolitou peřinou inverzní oblačnosti. Nedalo se pochybovat o tom, že za takových okolností se situace na Boubíně nebude zásadně lišit od včerejší – přinejmenším v časných ranních hodinách. Na řadu tedy přišla obdobná varianta jako v pondělí 7. prosince, tj. pozdější start s nadějí, že opět rozhodne jedenáctá (či spíše čas mezi desátou a jedenáctou). A skutečně rozhodla. Cesta vzhůru sice vedla částečně mlhou, ale již na vrcholové rovině se skrze ni poprvé slabě probil sluneční kotouč. Pravda, ještě zdaleka nikoli vítězně, ale nemalé slibné vyhlídky tu jistě byly.

Mrazík nepatrně posílil, zato jihovýchodní vítr znatelně zeslábl. Přesněji řečeno, většinově panovalo takřka bezvětří, občas vystřídané symbolickým dýchnutím o rychlosti 2,2 m/s (7,92 km/h). Mlžná čepice tedy zdánlivě neměla obvyklého zásadního protivníka, který by ji vyvedl z rovnováhy a přiměl k ústupu. Po zhruba půlhodince napětí se ovšem události přece jen daly do pohybu.

Stále výraznější promodrávání vrchních partií oblohy …

… nabývalo nejen na intenzitě, …

… ale též na rozsahu, a postupně tak odkrývalo úchvatné výjevy.

Nebylo pochyb o tom, že hlavním bojovníkem je tentokrát samo sluníčko, i v rámci jen velmi neochotně ustupující mlhou způsobeného pastelového barevného vyladění navíc ozdobené svatozáří halového kruhu se zřetelnými náznaky parhelií a svrchního dotykového oblouku.

Současně se však ukázalo jistým, …

… že všechny spatřené krásy budou přinejmenším pro dnešek výlučně boubínskou výsadou, neboť na poslední dobu nezvykle vysoká okolní inverzní hladina – zejména vnitrozemská – jevila znaky neprostupné celistvosti, …

… v níž jakékoli trhliny představovaly pouze pravidlo potvrzující výjimky.

Ostatně i sluníčko bylo stále nuceno čelit opakovaným sveřepým mlžným atakům, …

… které sice již neměly šance na trvalejší vládu, …

… ale rozhodně ještě dokázaly utkat nejeden působivý závoj.

Jedenáctá každopádně skutečně rozhodla, a to s velkolepým, nezapomenutelným výsledkem.

9. prosince:

Očekávaná změna počasí byla až překvapivě rychlá – začala totiž hned včerejšího odpoledne a přinesla Vimperku drobný, ale poměrně vytrvalý déšť. Naštěstí tu nevyústil v nebezpečnou ledovku, neboť noční teplota ve městě setrvávala stále mírně nad nulou. Na Boubíně se ovšem namísto deště dal předpokládat sníh, a také tam dnešního rána skutečně byl, …

… i když v nikterak závratném množství. Opět se dal nejvýstižněji charakterizovat jako mírný, spíše symbolický poprašek.

Více nežli on pokrývala konstrukci rozhledny hojná námraza, nacházející nevysychající zdroj v bohaté proudící mlze, která se dnes držela jako klíště nejen boubínského vrcholu, ale prakticky celého úbočí.

Přimrzala i na zatím stále bohužel nefungujících kamerách, logicky vyvolávajících nejednu zde pravidelnými návštěvníky stránek http://webcam.sumava.eu/ vyslovenou otázku, proč dosud nedošlo k jejich zprovoznění, zjevně váznoucím na technické stránce věci, jež není v rukou samotných tvůrců zmíněného webu.

Kombinace jednostupňového mrazíku s opět mírně silnějším a svůj směr změnivším větrem – tedy jihovýchodním o nárazové rychlosti 5,2 m/s (18,72 km/h) – ani dnes nepředstavovala teplotně neúnosné podmínky k delšímu pobytu na vyhlídkové plošině. Tentokrát však k němu nebyl důvod, …

… neboť houževnatost vše obklopující mlhy, skrze niž navíc shora stále jemně sněžilo, neslibovala sebemenší náznak příznivé změny ve smyslu nějaké dohlednosti.

Ač se tu jednalo o velmi příkrý kontrast k zážitkům včerejšího jitra, jistě to neznamenalo, že by snad dnešního nebylo čím potěšit oko a duši.

Jen se tak namísto rozhledny dělo v průběhu zpáteční cesty, …

… která potvrdila bohaté inverzní dění i v nižších polohách.

8. prosince:

Vše nasvědčuje tomu, že v nejbližších dnech nás čeká další změna počasí, takže dnes by stejný, tedy pozdější čas k cestě na Boubín, jaký postačoval, ba byl přímo nejvhodnějším včera, …

… znamenal fatální zmeškání největší krásy, …

… jakou mohl tentokrát nabídnout naopak obvyklý čas před východem sluníčka, …

… jenž opět jako již tolikrát učinil všechna slova nedokonalými …

… a zbytečnými.

Větřík lehce dýchal pro změnu od jihozápadu, ovšem když si chvílemi usmyslil přidat, dokázal svého včerejšího předchůdce přefouknout o půl metru za sekundu, tedy na výsledných 4,2 m/s (15,12 km/h). Při rovné nule tím však pražádnou pocitovou tepelnou újmu nepůsobil.

Známý Klosterwappen se zase jednou představil – sice jen coby silueta – ve své pravé, ničím nezkreslené podobě.

Když pak oko zabloudilo severozápadním …

… a navazujícím severním směrem, spatřený stav na obzoru zavdal podnět k upřímnému politování všech, …

… kdož si zjevně dlouho neužili oddechnutí od pobytu pod inverzní hladinou. Copak tato asi zvládne učinit do zítřka, a to možná i blíže k Vimperku?

7. prosince:

Někdy už tak člověku intuice zavelí, aby si ráno klidně přispal, neboť nejúžasnější zážitky na Boubíně se neodehrají nutně hned za slunečního východu – možná dokonce i podobně jako západ o den dříve neviditelného. A nezmýlila se ani dnes, kdy postačilo dorazit na rozhlednu až okolo půl desáté, od kteréhož času se začalo odvíjet skvostné inverzní dívadlo, tentokrát z alpské strany.

Vnitrozemská zůstávala od sobotního vymetení v daném ohledu víceméně stále čistá, …

… jen nad krajinou se v cca pětikilometrové výši rozprostíral mocný pás altostratu, svrchu prozařovaný sluníčkem.

Těžko posoudit, jak velkou roli ve všem, co vzápětí následovalo, hrál mírný jihovýchodní větřík o nárazové rychlosti 3,7 m/s (13,32 km/h). Je však jisté, že nezvykle mohutná bělošedá masa se náhle dala z údolí, v nichž dosud ležela, do poměrně svižného pohybu …

… a začala ze dvou stran obkličovat náš milý Boubín, …

… když ještě před ním stihla měkce obejmout Zátoňskou horu …

… a navazující Basumský hřeben.

Jelikož se putující mlha po celou dobu též trhala na samostatné, až pod rozhlednu dolétající cáry, …

… mohla zde vzniknout celá série slunečních gloriol – zde s Vimperkem v pozadí.

Současně k tomu krásnému a vždy nanejvýš potěšujícímu úkazu dopomohla výrazná trhlina ve svrchní oblačnosti, …

… jíž se naplno dostalo do hry kouzlící sluníčko.

I jemu však co chvíli zkřížil dráhu nejden mlžný závoj, …

… takže celá fantastických proměn plná scenérie …

… nabídla také několik drobných slunečních korón. Co více si tu ohromený člověk mohl přát, …

… byl-li vedle vší té nádhery navíc v půldenním rozmezí svědkem dalšího teplotního skoku? Slušelo se opět tiše poděkovat kamsi vzhůru … vlastně již jen za onu prvotní intuici.

6. prosince:

Vida, jediný den postačil k zásadní proměně včera zde popsané situace – pokračující oteplování poslalo do kapalné podoby zbytky dosud ležící bělostné pokrývky a současně odměřuje poslední minuty i rozpadlým pozůstatkům někdejšího sněhuláka.

Boubínské jitro se dnes opět muselo řadit k barevně úchvatným, ale přesto více lákal večer, a to zejména pro slibovaný silný vítr, o jehož destruktivní činnosti i na jihu Čech přicházely z médií zprávy již od poledního času. Naše končiny však rozhodně stále náležely v rámci celé republiky k méně postiženým.

Kolem rozhledny se od jihozápadu proháněly časté nárazy rychlostí až 12,7 m/s (45,72 km/h), …

… ale namísto sebemenších škod jen s úžasnou jemností modelovaly oblačné dění …

… na soumračné obloze.

Nechme se překvapit, kterým směrem ze dvou možných se dále pohne dvoustupňový teplotní přírůstek …

5. prosince:

Po léta je příznačným boubínským paradoxem, že silný vítr, který by hladce mohl protrhnout a z vrcholu odvát nejednu neprůhlednou mlžnou čepici, se k takovému dílu až na výjimky zpravidla nemá, zato fotograficky atraktivní a navíc momentálně poměrně vzácnou rozsáhlou inverzní hladinu zlikviduje ve chvilce za jedinou noc. Přesně tento případ nastal dnes nad ránem, jež zaznamenalo další oteplení a současně pohřbilo veškerá včerejší slibná očekávání. Na druhé straně je ovšem nutno výraznému jihovýchodnímu větru poctivě přiznat, že se ve spolupráci s oblačností bohatě postaral o neméně atraktivní fotografické náměty – jen o něco výše, než kde v ně bylo doufáno.

Větrné nárazy dosahovaly rychlostního maxima 10,3 m/s (37,08 km/h), což jako vždy za takových situací činilo reálné oteplení nad nulu pocitově zcela nicotným – nezapomínejme, že oproti hodnotě naměřené před dvěma dny představuje aktuální údaj teploměru, byť s včerejším osmistupňovým mezikrokem, nezanedbatelný dvanáctistupňový vzestup.

Ač může být na zmizení inverzní hladiny z jistého úhlu s povzdechem pohlíženo jako na škodu, s níž mohl vítr ještě aspoň nějakou hodinku počkat, na druhé straně je jistě nutno všem, kdož po dlouhé dny museli snášet pobyt beze sluníčka pod šedobílou peřinou, tento úlevný stav upřímně přát.

Z prvního ranního pohledu se zdálo, že bohatá obzorová oblačnost nám dnes upře Alpy. Pozornější pátrání ovšem prozradilo, …

… že známé obrysy, třebaže pochopitelně nikoli v obvyklém plně panoramatickém provedení, tam k nalezení přece jen jsou.

Po delší době potěšila i zase jednou čistě vymetená hladina lipenské přehradní nádrže.

Nu a náš známý sněhuláček z 22. listopadu, sice již delší dobu bezhlavý, bezruký a mírně nakloněn, stále poctivě vartuje na svém místě poblíže Johnova kamene. Namísto ještě nedávného holého mechového koberce je opět obklopen k potřebné obnově jistě postačující zásobou dalšího sněhu, avšak s ohledem na jeho přílišnou přemrzlost zatím bez naděje, že by jím mohl být náležitě zrekonstruován.

4. prosince:

Pokud o víkendu “nepřituhne”, vimperská noc na dnešek se v rámci tohoto týdne ozdobí přívlastkem nejmrazivější, neboť v ní teplota sestoupila na -9°C. Na Boubíně ovšem mohla taková situace v porovnání se včerejškem znamenat naopak obrat, tedy teplotní inverzi, což si žádalo ověření. Již na Kubovce překvapilo ještě za tmy oteplení na -4°C a cesta vzhůru dále naznačila tentýž vývoj. První subjektivní pocity na rozhledně pak i bez přesného měření zcela jasně slibovaly výrazně příjemnější pobyt, počínaje samotnou viditelností. Opět zde byly, podobně jako v úterý, přírodou splněny podmínky pro skvostné estetické zážitky, vnímané i dále předávané za hlubokého mlčení.

Jedině v tomto okamžiku je zapotřebí dodat, že se zmírnil i jihozápadní vítr, dnes v nárazech dosahující rychlosti 7,5 m/s (27 km/h), …

… a dále konstatovat zesílení a přiblížení vnitrozemské inverzní hladiny, spolehlivě utápějící vše dále od Mařského vrchu, za nímž pohledem vpravo střídavě vystupovala a zase mizela všehovšudy špička Věnce. Zrála tu nemalá pravděpodobnost, že by vbrzku konečně mohlo dojít k delší dobu již fotograficky očekávanému přílivu až pod Boubín. Zatím z něj však bylo možno sledovat jen neméně fascinující proměny na oblačností všeho druhu vyšperkované obloze.

Došlo i na závěrečný bonbónek na rozloučenou, jímž se stala daleká Zugspitze. Naposledy byla ve fotokronice zachycena 22. listopadu (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17979), tehdy ovšem výrazně deformována atmosférickým zrcadlením. Dnes se zjevila sice velmi slabě, avšak ve své autentické nezkreslené podobě.

3. prosince:

V průběhu noci na první prosincovou středu konečně došli svého všichni, kdo se již nemohli dočkat sněhu. Zatím se sice jednalo víceméně o jemný poprašek, z nějž v konečném výsledku nevzešla silnější nežli cca třícentimetrová vrstva, ale bělostná pokrývka již každopádně nebyla jen výsadou šumavských vrcholů. První rozhled po Boubíně pak dokonce vyzníval opticky spíše ve prospěch Vimperka – dlužno však připomenout, že na střechách, chodnících či silnicích pochopitelně i malé množství sněhu vzbouzí dojem bohatší zimní nadílky nežli tam, kde zkrátka nemá šanci souvisle zamaskovat třeba uschlou lesní stařinu. Stále tedy bylo možno konstatovat, že nejvíce sněhu tu napadlo hned při jeho překvapivé zářijové premiéře.

Srážková vlna v časném ránu opustila Šumavu severovýchodním směrem, ale namísto vyjasnění těsně za ní následoval bohatý příděl nízké oblačnosti, hnán sem vytrvalým větrem o rychlosti 9,6 m/s (34,56 km/h). Samozřejmě výsostně naplnil oprávněnou obavu, že tu po dvoudenní odmlce opět dojde na poctivou čepici.

Stoupající sluníčko se sice poctivě snažilo dodávat aspoň barevné záblesky naděje, ale ty byly vesměs vzápětí přebity mohutnějšími porcemi mlhy, …

… jež za daných okolností přimrzala na všem, čeho se dotkla, fotoaparátu nevyjímajíc.

Solární panely v těch okamžicích patrně také zrovna nehýřily vyráběnou energií. Tradičně rozhodující jednáctá hodina byla ještě daleko a kombinace mrazíku s větrem neodbytně kladla zásadní hamletovskou otázku: čekat či nečekat? Bohužel tu dnes nerozhodovala pouhá vůle, jež by jako vždy upřednostnila první dotazovanou možnost, nýbrž vidina dalších pracovních povinností, hlasující pro druhou – tedy včasný návrat.

Jen samotná cesta lesy …

… by postačovala plnit funkci báječného duševního balzámu, neboť krom jiného vede pokaždé novými směry.

A právě ten dnešní se postaral o úžasný závěr, bohatě kompenzující nulovou dohlednost z vrcholu samotné hory. Jeden z mnoha potkaných smrků čímsi zvláštním okamžitě padl do oka, jež vzápětí nasměrovalo kroky přímo k němu, …

… stále blíže, …

… až došlo k rozluštění vpravdě záhadného přírodního překvapení. Zmíněný pozoruhodný kmen již z dálky vzbouzel dojem, jako by jeho kůra byla čímsi s jakousi zvláštním způsobem harmonickou nepravidelností vodorovně po celém obvodu nakrájena. Bližší prohlídka navíc odhalila v oněch “řezech” celé řady drobných otvůrků, z nichž směrem dolů mířily stopy zaschlé pryskyřice, tu žluté až bělavé, jinde pro změnu modré barvy. Kdo tu mohl být původcem? Nade vší pochybnost jeden z nadmíru užitečných ptačích obyvatel šumavských lesů – datlík tříprstý (Picoides tridactylus) . Dle odborné ornitologické literatury je krom jiného pověstný tím, že občas “kroužkuje” stromy, tedy probíjí takto hustě zobákem jejich kůru, aby se dostal k pryskyřici, jež mu dle všeho chutná. Těžko posoudit, podle čeho si milý “lesní doktor” vybírá objekty, na nichž doufá nejlépe uspokojit své mlsné choutky, ale pohled na toto jeho zvláštní výtvarné dílo je v každém případě úžasný, nanejvýš zajímavý a ke všemu též vzácný. Navzdory četnosti a hustotě kůru narušujících otvůrků strom totiž nevykazuje pražádné známky sebemenší újmy, jež by jakkoli omezovala či snad přímo brzdila jeho zdárný růst. Samo jeho objevení pak lze považovat za velké štěstí, neboť se vyskytuje jediný v rámci obrovské lesní plochy. Inu, opět nezbývá nežli pokorně se sklonit před hlubokou moudrostí přírody.

2. prosince:

Vytrvalé mrazíky nás poslední dobou zásobují fantastickými výtvarnými díly, jimž dominují krajinu krášlící jinovatky a námrazy. S těmi se však lze setkávat takřka na každém kroku, zatímco narazit na skutečnou vzácnost už vyžaduje velkou dávku štěstí. Někdy stačí třeba náhodně se na lesní cestě sklonit k obnaženým smrkovým kořenům a s překvapením se stát svědky jevu odborně zvaného depozice.

Meteorologickým slovníkem je onen jev definován jako fázový přechod vody, při němž vyrůstá led přímo z vodní páry bez přítomnosti kapalného stavu. Někdy zde bývá používáno též odpovídajícího fyzikálního názvu desublimace, jejž však zmíněný slovník pro tento případ označuje bůhvíproč za nesprávný. Výchozí podmínkou zdárného vzniku této fascinující záležitosti je v každém případě prudký rozdíl teplot – zem ještě není do hloubky promrzlá, takže umožňuje unikání páry, již bleskově zpracuje mrazík, …

… a ponechává nás tak v hlubokém úžasu nad křehkou, jemné skleněné předivo připomínající přírodní krásou. Pokud se zdrojem takto umrzajících vodních par stane trouchnivějící dřevo, naskytne se nám pohled na ještě mnohem jemnější výslednou strukturu, jež bývá zvána ledovými květy. Právě takové si můžeme připomenout prostřednictvím pět let starých snímků ze 14. října 2015 zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/8901. Zalistujeme-li pak uvedeným měsícem podrobněji, mimo jiné zjistíme, oč štědřejší byl tehdejší podzim na úchvatné inverzní scenérie, jimž ani vzdáleně podobných jsme se letos dosud nedočkali.

1. prosince:

Na první letmý pohled by se mohlo zdát, že k uvítání meteorologické zimy se nacházíme na nějaké netradičně pojaté stanici pražského metra, případně u vstupu do některé z těžebních šachet ostravských dolů – včera čerstvě zapojené osvětlení boubínského turniketu si vzniklou atmosférou rozhodně s autentickým prostředím takového typu nezadá. Ale za ním jsme se sem jistě prvním prosincovým mrazivým ránem nevypravili, nejdeme oči vystavovat ranám civilizačních pěstí (byť se jim se vším průvodním nevkusem bohužel již ani zde pohříchu nevyhneme), nýbrž je spolu s duší potěšit nejkrásnějším možným způsobem, totiž divy čisté přírody. Ta nám již uprostřed noci vyslala v ústrety okluzní frontu, tedy uchystala situaci, v níž se dá očekávat mnohé a především zjistit, že zatažená obloha nemusí vždy znamenat tuctovou fádní šeď.

Vše, co se začalo odvíjet po vkročení na nejvýše položenou dřevěnou podlahu na české straně Šumavy, se nejen obejde beze slov, ale ta by přímo rušila tam, kde měla výsostné místo jedině hudba, znějicí doslova odevšad. Zaposlouchejme se při putování oblohou nad Boubínem do tónů Gustava Mahlera v geniální interpretaci Berlínských filharmoniků pod taktovkou legendárního Herberta von Karajana … https://www.youtube.com/watch?v=wSdXXmrtt9w .

Lovce meteorologických údajů nicméně závěrem o nezbytná slova ošidit nelze … tedy sám o sobě mírný mrazík měl ve vytváření pocitu zimy tentokrát silnějšího konkurenta – jihozápadní vítr o nárazové rychlosti 8,4 m/s (30,24 km/h).